Bylo mi asi dvanáct když jsem si všimla, že mé obočí vypadá poněkud huňatěji než obecně vžitý standard. Poprosila jsem tedy mámu, ať s tím, coby zkušenější, něco udělá. Vidím to jako dneska. Vzala pinzetu, chytla chlup přímo mezi očima… a já jsem vykřikla a vyskočila ze židle. Ach ano, pochopila jsem, pro krásu se musí trpět. Ale co když pro naši krásu trpí někdo jiný?
... pro pokračování klikněte na odkaz níže

Odkaz na celý článek: https://blog.vemzu.cz/krasa-bez-utrpeni/